Tři a půl hodiny letu z Dubaje a garantuju vám, že se ocitnete v jiném světě. Obklopí vás nikdy nekončící dopravní špička, ve které se však Indové perfektně vyznají, na každém rohu vonící čerstvě připravená samosa a tak upřímné úsměvy lidí, že vás to místy až bude vyvádět z míry.

Chennai neboli Madras poprvé

Možnosti dopravy jsou ve městě Chennai, dříve zvaném Madras, takřka neomezené. Perfektně tady funguje jak Uber, tak místní servis sestávající z vozítek zvaných rikša, které vás odvezou všude tam, kam budete potřebovat. A naúčtují si to podle taxametru, stejně jako normální taxík. Nicméně zážitek, který si odnesete, bude s jízdou taxíkem naprosto nesrovnatelný.

Pokud potřebujete urazit delší vzdálenost, rozhodně doporučuji najmout si hotelového řidiče. Přece jen, pokud se do města vydáváte poprvé či zcela sami, jako já, je rozhodně fajn mít někoho, kdo bude vědět, kam jít, s kým se neztratíte a kdo vás zase bezpečně odveze zpátky. Jak mi bylo řečeno, Indie sice bezpečná je, nicméně bez přístupu k internetu neradno riskovat.

Indie je tak levná, že za půl dne s řidičem, který je vám neustále k dispozici a odveze vás, kam budete potřebovat, zaplatíte asi čtyři sta korun. Tohle je ovšem už nadsazená hotelová cena. Když navíc budete mít štěstí a bude umět dobře anglicky, ještě se cestou dozvíte spoustu zajímavostí. 

Rikšou či pěšky?

Jak se později ukázalo, mít s sebou někoho, kdo se vyzná, byla ta nejlepší možná volba. Původně jsem se chtěla vzdálit a projít si město sama, nicméně tahle myšlenka se mě pustila po deseti minutách od chvíle, kdy jsme zaparkovali a na místní obrovské tržiště se vydali pěšky.

V centru byl takový šrumec, že když svému řidiči řeknete „díky a uvidíme se za hodinu u auta“, obávám se, že už to místo nebudete schopni v životě znovu najít. Navíc hrozí riziko, že vás v mezičase při všem tom hledání asi desetkrát srazí auto a patnáctkrát rikša. Tady se totiž na žádné přechody nehraje. Čtyřproudovka? Nevadí. Váš řidič/průvodce ji v největším frmolu nejspíše ladně prokličkuje zatímco jen párkrát lehce pokyne rukou, aby všichni věděli, že teď hodlá přecházet. Nehody nikde neuvidíte. Ale klaksony? Ty uslyšíte téměř bez ustání. Indové jsou na tenhle styl dopravy zvyklí.

Je libo samosu?

Pouliční jídlo je ovšem naprosto vynikající. Butter chicken, dosa, což je indická placka vizuálně připomínající naše palačinky nebo panipuri, chlebové koule plněné kořeněnou bramborovou náplní. Tahle delikatesní indická svačinka vás vyjde na 20 indických rupií, což je v přepočtu asi 6 českých korun. Kromě toho můžete ochutnat třeba i durian, který vám přímo na ulici naporcují nebo si dát džus z čerstvě připravené cukrové třtiny, který je mimochodem lahodný.

Pohostinnost Indů je v tomto ohledu naprosto neutuchající. Častokrát se vám stane, že například za kávu nezaplatíte vůbec nic.

Chytání lelků

Spousta Indů tráví odpoledne prostě jen tím, že postávají na ulici a lelkují. Ženy sedí na chodnících a splétají květy, které si následně buď zaplétají do vlasů nebo z nich dělají dlouhé řetězy, které pak prodávají jako ozdoby do domů. Na ženách neuvidíte takřka žádné líčení, nicméně všechny mají upravené vlasy, v uších náušnice, na rukou spousty náramků a bindi, červenou tečku, kterou mají namalovanou nebo nalepenou uprostřed čela. Tímto zdobným stylem jsou Indky pověstné. 

Indické sárí

Ze suvenýrů rozhodně doporučuji nevynechat typické indické sárí a právě výše zmíněné šperky. 

Ani já jsem neodolala a domů si odvezla svůj vysněný kousek v přepočtu asi za sto padesát korun.  Místní ženy vám více než rády pyšně předvedou, jak sárí uvázat. Když se v něm pak budete procházet po ulici a nasávat neobyčejnou atmosféru, neminou vás ani pohledy místních mužů. Evropanka v jejich tradičním oděvu je přece jen něco velmi exotického. 

Země templů a českého Bati

Kromě trhu si rozhodně nenechte ujít některý z indických templů, za zmínku rozhodně stojí Kapaleeshwarar Temple, který vás okouzlí svou barevností a atypickým provedením nebo pláž Marina Beach, která je dlouhá neskutečných 13 km, což z ní činí jednu z nejdelších pláží na světě. Můžete se na ni kochat výhledem z tamního majáku. A když na konci dne zjistíte, že jste si vším tím chozením prošlapali boty, zajděte do místního Bati. Ten je tady totiž taky. Zase jednou dobře ty, Česko!

Autorka článku a fotografií - Veronika Klesnilová, zakladatelka blogu veronikaindubai.com a autorka knihy Veronika v Dubaji - Ze života letušky.